S koncem školního roku bývají spojeny i příjemnější záležitosti jako např. cestování za poznáním. My jsme se letos rozhodli navštívit město Klatovy, kde nás zajímala především známá barokní lékárna U Bílého jednorožce a krypty pod klatovským jezuitským kostelem.
Naše kroky nejprve směřovaly do zmíněné apatyky, jejíž činnost je doložena již k roku 1639. Zdejší průvodci nás postupně seznámili s konceptem barokního lékárenství a představili některé nejzajímavější preparáty, které se zde prodávaly – léky vyrobené z lidských mumií, z krve, rtuti nebo olova, dokonce i z heroinu, z mletých švábů, či z bezoáru z kozích žaludků. Prohlédli jsme si soubor historických nástrojů, jenž sloužil k ruční výrobě pilulek a čípků, mastí nebo tinktur. Žáky zaujaly živé pijavice v přípravné místnosti a sbírka silných jedů v tajné skřínce za zrcadlem v hlavní místnosti lékárny – v tzv. oficině. Přístup tehdejších lékárníků byl v lecčem nadčasový a geniální, v lecčem až úsměvně spoléhal na placebo efekt a magické účinky různých látek. Lékárnu zdobí zachovalý inventář a mnoho skleněných i porcelánových nádob, pečlivě popsaných a roztříděných v policích, barokní socha archanděla Rafaela, patrona lékárníků a lékařů.
V interiéru na první pohled zaujme dva metry dlouhý zub narvala jednorohého, kterému se přezdívá mořský jednorožec. Ve skutečnosti ale opravdu nejde ani o roh a ani o jednorožce. Narval patří mezi kytovce, obývá chladné vody Severního ledového oceánu a svůj „roh“ – ve skutečnosti přeměněný zub, používá mimo jiné v soubojích. Avšak v barokních dobách byl tento zub považován za roh legendárního jednorožce – tedy koně s rohem, a byly mu přisuzovány magické schopnosti uzdravovat. Lékárna díky němu získala své přízvisko.
Po návštěvě apatyky jsme si dopřáli krátký rozchod, žáci si mohli vybrat, kam se budou chtít podívat. Někteří vystoupali na Černou věž, nejvýraznější městskou dominantu s úctyhodnou výškou 81,6 metrů, jiní se došli občerstvit.
Poté nás již čekal program v katakombách barokního jezuitského kostela Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce. Pan průvodce s námi prošel nejdůležitější milníky v historii města, od jeho založení v dobách krále Přemysla Otakara II. kolem roku 1260, přes rozkvět díky pěstování chmele, až po temnější období po bitvě na Bílé hoře. S pomocí modelu historické podoby královského města nám přiblížil i řadu zničujících požárů, rozmístění ochranných hradeb a lokaci nejdůležitějších městských budov.
Zvláštní prostor věnoval zejména historii jezuitů, ti do Klatov přišli v roce 1636 a od té doby budovali vlastní novou kolej, gymnázium a samozřejmě kostel. Naprostým technickým unikátem a jedinečných jezuitským počinem jsou pak katakomby pod kostelem. Skýtají důmyslný větrací systém.
Ventilačními otvory ve stěnách je nasáván studený vzduch zvenku a vertikální komíny odvádějí teplý vzduch až pod střechu kostela. Všechny komíny jsou propojeny horizontálními průduchy. V podsklepení domu se navíc nachází velmi hluboká studna, jež ze systému odvádí vlhkost. Těla zesnulých byla uložena v dubových rakvích na vrstvě hoblin a obložena chmelem. Hobliny odváděly přebytečnou vlhkost a chmel působil jako přírodní antiseptikum. Těla se tak do několika měsíců vysušila na minimum hmotnosti, na cca 7 – 10 kg z původní váhy. Díky tomu byla mumifikována bez balzamování nebo formaldehydu. Dokázala tak v unikátním mikroklimatu „přežít“ několik staletí.
Později však došlo ke stavebním úpravám, a protože pozdější generace, které dostaly správu kostela po zrušení jezuitského řádu na starosti, neměly o fungování cirkulačního systému tušení, došlo k tomu, že dělníci objevili pod střechou zmíněné průduchy a ty zasypali sutí.
Toto by se dalo označit jako začátek zkázy, ostatky začaly reagovat na změnu po staletí pečlivě střeženého klima rozkladnými procesy. Tímto způsobem bylo nakonec zničeno několik stovek těl a do dnešní doby se zachovalo jen asi 38 mumií, a to ještě díky záchranným pracím, jichž se v roce 1981 ujal Ing. Jan Červenák, specialista v oboru techniky prostředí. V roce 2011 byly vyčištěny vertikální komíny. Jen díky těmto zásahům se podařilo zastavit jistou zkázu. Zlepšila se také péče o samotné mumie, už od 70. let 20. stol. začaly být odborně sledovány a ošetřovány, uložily se také do rakví se skleněnými víky. Jejich pietní spočinutí tak získalo dnešní podobu.
Žáci měli možnost prohlédnout si zde mumie zblízka, projít si rozsáhlé prostory s expozicí. Řada artefaktů dodnes dokládá, jak byli jezuité propojeni se svými misiemi po celém světě, a protože si čile korespondovali, měli tehdejší klatovští gymnazisté aktuální zprávy takřka z nevzdálenějších míst. Dnes bychom toto mohli připodobnit k internetu.
Jakmile jsme opustili brány krypt, opět se s námi pozdravil déšť. Nyní už opravdu bylo na čase vydat se zpět k autobusu a zamířit domů. Jsem si jistá, že žákům zůstanou i přes nepřízeň počasí vzpomínky na zajímavé zážitky a osobně se už teď těším na náš další společný výlet.
zapsala: Mgr. Zíková
