Nastal květen a obě šesté třídy se vydaly na plánovanou exkurzi do zážitkového parku s poetickým názvem Zeměráj. A že to byl skutečně ráj! Přestože nám počasí nebylo úplně nakloněno, nenechali jsme si tím vůbec pokazit dobrou náladu a s chutí jsme společně procházeli jednotlivé atrakce. Celý park je koncipován jako oživený archeoskanzen. Hned na začátku nás přivítala paní průvodkyně v kruhové svatyni plné kostí, žulových balvanů, starobylých stromů a amuletů, seznámila nás zde s naší slovanskou minulostí a s některými pohanskými bohy – např. s Perunem či Stribogem. Odtud jsme pokračovali k vesničce Hruškov. V raně středověké osadě nás přivítaly dvě její obyvatelky, které nám ukázaly, jak se ve vesničce vlastně žilo. Jako bychom skutečně podnikli cestu zpět časem. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací – např. o tom, kde takovou ves založit, zda použít ke stavbě domů stromy živé či padlé, že je důležité pozorovat zvířata, kde si lehnou, kam vysadit lípu, jak chytat ryby anebo chovat ovce, kde pěstovat bylinky anebo jak rozdělat oheň, kterak si nachystat pec na pečení chleba, jak si umlít mouku či utkat látku, jak vyčinit kůže nebo vyrobit hliněné nádoby, jak léčit zranění a kam chodit na záchod, jak se starat o své blízké a žít spokojený život v souznění s přírodou. Děti šokovalo, že lidem stačil ke štěstí domeček o výměře 4 m2 a ohniště uprostřed vsi, trocha jablek a medu, maso od lovců a pohádky od stařešin. Paní nám také ukázala, jakou sílu má myšlenka a jak proutkařit, doslova před námi čarovala, což se dětem opravdu líbilo a mě bavilo pozorovat, jak mlčky a se zájmem hltají každé její slovo. Za jejím výkladem se skrývala skutečná moudrost a poučení. Když nám vysvětlovala jednotlivé aspekty života v raném středověku, které se na první pohled jevily jako čistě náboženské nebo mystické, ukázalo se, že často mají i svůj praktický, ekologický či sociální význam a logiku. Z Hruškova jsme postupně přešli k tzv. stezce naboso. Vyzuli jsme si boty a ponožky a prošli jsme se bahnem, potokem, trávou, šiškami, po kamínkách a oblázcích, přes klacíky a dále po kládách a žebřících. Tato trasa byla asi 1 km dlouhá a někteří ji zvládli dokonce dvakrát. Překvapivé bylo, že na začátku byla všem zima, ale díky pohybu a vydatné masáži bezpočtu tlakových bodů na našich chodidlech bylo všem brzy doslova horko. Jako by nám krev a lymfa proudila v těle dvakrát rychleji. Už dávno si člověk odvykl chodit bos, cítit pod sebou přírodu, ze které by mohl čerpat sílu. V parku na děti čekalo množství výukových a poznávacích prvků, prolézaček a hlavolamů. Asi největší úspěch sklidila simulace vodního mlýna – žáci pumpovali vodu a pouštěli ji do dřevěných okapů, aby roztočili lopatkové kolo. Měli jsme také možnost se občerstvit v místní hospůdce a využít v přilehlé stodole spoustu deskových her a hlavolamů. Žákům se také líbily kozy a ovce, bludné balvany a v neposlední řadě bludiště tvořené opracovanými kládami. Zeměráj je skutečně místo, které probouzí naši všímavost a pro nás to bylo nevšedně strávené úterý a zároveň poučná škola hrou v praxi.
