V dubnu jsme se zapojili do výzvy RECYKLOVÁNÍ, která nás naučila kompostování bioodpadu.
Nejdříve jsme shlédli dvě videa, kde jsme se o tématu dozvěděli plno užitečných věcí – třeba co do kompostu patří či nepatří, co vlastně je a jak založit vermikompostér se žížalami i k čemu je to vlastně všechno dobré… Výroby našeho žížalína se zúčastnili všichni žáci ze třídy. Každý něco přinesl – někdo vhodný bioodpad ze své domácnosti, jiný nalezené žížaly ze zahrádky či měkkou dešťovou vodu z barelu pod okapem.Pětilitrovou nádobu a zeminu obstarala paní učitelka. Každý se vystřídal u vrstvení jednotlivých podlaží Žížalína. Skleněnou nádobu jsme potom – podle návodu – obalili kolem dokola papírovým válcem, aby měly žížalky klid a temno, přesně tak, jak to potřebují… Experiment byl vytvořen a nastal čas pozorování žížalek…
Každý den sledujeme, jak se žížaly pohybují a jak rychle mizí v jejich útrobách bioodpad, který jim nosíme. V pětilitrovém kyblíčku jsme si udělali ještě jeden malý vermikompostér. Ten budeme jen promíchávat, plnit bioodpadem a rosit dešťovou vodou. Do něj sice nevidíme, ale změny – rozklad bioodpadu a aktivita žížalek – je i v něm patrná. Už víme, proč je kompostování dobré pro zahrádku a zdravou bohatou úrodu. Poučíme též naše rodiče i prarodiče, co jsme všechno pokusem se žížalínem zjistili a kdo na zahrádce kompost ještě nemá založený, poradíme mu, jak na to… Na konci tohoto pokusu , který by měl končit v červnu, uvidíme, jak naše žížalky zhodnotily bioodpad na úrodnou zeminu. Poté jim dáme svobodu, protože začnou prázdniny a neměl by se o ně kdo starat. Kvalitní zeminu ze žížalína přisypeme na náš třídní záhonek, aby hrášek, ředkvičky či kytičky, které jsme tam již dříve zaseli, byly co největší!
